Tento poplatek je klíčovým ekonomickým nástrojem každého státu. Zkušenosti z evropských zemí, jako Nizozemsko a Dánsko říkají, že v momentě, kdy se zvýšil skládkovací poplatek, došlo k poklesu skládkovaného odpadu. Firmy byly přinuceny přemýšlet, co s odpadem, a začaly více recyklovat. Už se nestane, že část plastů ze žlutých popelnic skončí na skládce, protože je to levnější řešení, než je odvést k recyklaci – tak, jak se tomu děje dnes!

S koncem skládkování se rozjede recyklační průmysl a suroviny budou mít konečně reálnou hodnotu. Obce na tom velmi dobře vydělají, protože už nebude levnější vytříděné suroviny v mnoha případech vozit na skládky, ale naopak je budou moci prodávat. Ekonomická bilance odpadového hospodářství se zcela otočí. Odpady se přemění na zdroje. Skládky přestanou být tikající bombou v naší krajině a přírodě.

V oběhovém hospodářství jde především o to, aby odpadů vznikalo co nejméně, a když už vzniknou, tak je využívat, ne je ukládat na skládky. Tam odpad leží bez jakéhokoliv využití, jednou provždy zahrabán. Odpady se stávají cenným zdrojem jak po materiálové, tak ekonomické stránce. Bioodpady se vracejí zpět do půdy, ostatní materiály do oběhu. Vznikají nová pracovní místa a šetří se přírodní zdroje.